top of page

Život ve verších

Aktualizováno: 31. 10. 2023


TAK SE PROSTĚ ZASTAV⚓


Zastavila tě tvá mysl, srdce, nebo tělo

a ty víš, že musí být odteď něco jiné.

Nechceš dělat co podle jiných by se mělo

ale to, co s tvojí duší plyne.


Tak se prostě zastav

a svojí mysl na chvíli nech stát.

Své hranice si s jemností nastav,

srdce nad hladinou nech plát.


Ono jediné ví pravdu,

kterou mysl těžko přiznává.

Kreslí života malbu

a k pravým citům se doznává.


Je tvým majákem udávajícím směr,

s ním se ve vlnách neztratíš.

Je to tak a tomu jedinému věř,

budeš-li se jím řídit, netratíš.


S ním najdeš pevný přístav,

kde bezpečně zakotvíš.

Z bahna je to výtah,

neboj se, se všemi strachy zatočíš.


Spleť si pevné lano,

jedno vlákno po druhém.

To vše ti je dáno,

buď poznávání žití dobrodruhem.


Láska, víra a radost to jediné má smysl,

je to vždy záchranný vor.

S tímto bys nikdy nezakysl

a z tvé životní pouti nestal by se mor.


Proto upřímně se raduj a směj,

tvá duše i tělo se uzdraví.

Božství v sobě stále měj,

a nikdy nic tě nezraní.


 


LÁSKA JE VĚC NEUCHOPITELNÁ


Láska je věc neuchopitelná,

téměř každý ji někde hledá.

Však často do ní vkládají klínek,

smysl má ale jen láska bez podmínek.


Nejdřív musíš mít rád sám sebe,

bez toho nic se neuděje.

Kdo lásku k sobě v sobě nemá,

marně ji u někoho jiného hledá.


Usmívej se, sportuj, začni žít,

a lásku k sobě tak nech přijít.

Vždy přijde v pravou chvíli,

neboj se, nikdy se nemýlí.


Nechť tvá mysl chvíli odpočívá,

neboť Ego rádo něco pořád sčítá.

Důvěřuj v sebe, co říká Duše tvá,

pamatuj, vše se děje tak, jak má.


 

VÁNOČNÍ ZAMYŠLENÍ


Všechno je jednou poprvý

i na Štědrý večer sama vesnicí jen tak jít.

Bez světla od bílého sněhu,

v šeru hledat něčí něhu.


Za okny postavy šťastných lidí,

co svoji lásku spolu sdílí.

Jsou tam jeden pro druhého,

nejednou ztratilo se jejich ego.


Pro ten jeden večer na vše zapomněli,

ostré jazyky náhle oněměly.

Užívají si společnou blízkost,

a všude se ozývá dětský výskot.


Kéž by si tento pocit zvědomili

a do svých srdcí pevně ukotvili.

I když často jeden druhého proklíná,

není na světě nic víc než rodina.


A tak nechávám svoji mysl plout,

otěžkanou od mnohých pout.

A místo vtíravého nářku,

posílám všem nekonečnou lásku.


 

ONLINE SEZNÁMENÍ


Prvního června, na den dětí,

přišla jedné holce žádost o přijetí.

Facebook zaúřadoval,

nebo snad Vesmír trochu loboval?


V saku a košili se na ni kdosi díval,

z jeho očí čišila odhodlanost a síla.

První řádky začali si psát,

aby se třeba nenechali zmást.


Oťukávali vzájemně jeden druhého,

sarkasmem zkoušela ona jeho ego.

A když v tomto entrée bez úhony obstál,

ranní kávě jednoho dne dostál.


Večer pak už byli spolu znovu,

seděli na terase a Měsíc byl v novu.

Popíjeli vínko a hleděli do přírody,

a přitom pozorovali jeden druhého navzdory.


Zahrál jí na kytaru a zazpíval

a ona přemýšlela, co v sobě ukrýval.

Jaké má asi emoce, postoje a hodnoty

a přitom se přes rameno dívala na noty.


Povídání to bylo velmi milé,

což nebylo až tak překvapivé.

Horoskop sdělil, že budou přátelé

a tak se bavili v klidu a vesele.


Celý večer si povídali,

byl pro ni čímsi zajímavý.

Zkoumala jeho hlas a pohyby

a co jeho oči skrytě mluvily.


Oči měl modré s pronikavým pohledem,

mnohé dámy by jistě tály i pod ledem.

Její ego ji však tomu pohledu bránilo,

nechtělo, aby její srdce šálilo.


Večer se k ní pak přitulil a dotýkal,

ona však necítila to, co si třeba přemítal.

Nestačila ho poznat a pochopit,

potřebuje k tomu vnímat své emoce a cit.


Občas za ní v létě přijel,

krátký čas však rychle míjel.

Seděli na zahradě pod paprsky,

než odejel zas na schůzky.


Jednou se ocitla opět na jeho terase,

Měsíc v úplňku odrážel se ve vlasech.

Dívala se mu do jeho modrých očí,

je tam něco, co ji stále točí.


Rozhodla se poznat jeho duši,

vlastně mu to i celkem sluší.

Je chytrý a vypadá sympaticky,

zkusila se na něj dívat tedy více empaticky.


Odžil kus života v plném nasazení,

jde za svým cílem a toho si na něm cení.

Má odvahu a pevnou vůli,

to není každému dáno z hůry.


Však čas strávený jeho prací,

možná v jisté dani nyní vrací.

Ač obklopen mnoha lidmi občas se cítí sám,

večer při sklence vína přemítá co dál.


Často ho bolí záda,

přiznat si tíhu života se zdráhá.

Jak zbrzdit rozjetý vlak

a vznést se znovu do oblak?


Možná proto onu dívku oslovil,

a své zaběhlé vzorce prolomil.

Chtěl s někým sdílet své prožitky,

a cítit blízkost nějaké lolitky?


Však ona je jiná, než si myslel,

může mu dát víc, než původně chtěl.

Ví, že potřebuje klid a pochopení,

s jeho prací to lehké není.


Ví, že potřebuje obejmutí,

občas mu je trochu vnutí.

Ví, že potřebuje dotyky,

i když říká já ne, to ty.


Nepřizná, že chybí mu city,

možná musí rozmrazit je hudebními rytmy.

Vrátit se zpátky k tomu co měl vždycky rád

a vítr ve vlasech nechat zase vlát.


Oprášit zpěvníky, naladit kytaru,

zpívat si písničky jako postaru.

Jednou práci nechat být

a jen tak lesem ruku v ruce jít.


 

NAHÁ DUŠE


Prvního června, na den dětí,

Facebook zaúřadoval.

Přišla jedné holce žádost o přijetí,

nebo snad Vesmír trochu loboval?


Tak započalo přesně před rokem

to zvláštní martyrium.

Často probudil jí nějakým šokem,

a ona prožívala delirium.


Tento rok byl vskutku originální,

jaký nikdy předtím nezažila.

Člověk by řekl že marginální,

však mnohému se ona přiučila.


Nikdy se lidé nepotkají náhodně,

vše se děje podle vyššího plánu.

Proto je dobré lidi brát vědomě,

a ne jako náplast na svou ránu.


Zatímco dříve psal celé věty,

jedinou jistotu co u něj po roce má,

jsou výtky za její "hloupé" věty

a slova, na která je háklivá.


Sleduje její formu místo obsahu

a podstata mu uniká.

Svému štěstí už byl třeba v dosahu,

však nevnímá světlo co zabliká.


Vstala a postavila se opět na nohy

a uvědomila si své hranice.

Nechce být jako ryba bez vody,

chce mluvit o všem a to bez štvanice.


Mylně si on myslí, že s ním bojuje,

tak koupila mu knihu s důležitým vzkazem.

Štěstí je o tělu, srdci a duši jak rezonuje,

jestli si jí přečte je jen na něm.


A tak mu řekla do roka a do dne jen,

otevři své srdce a taky uši.

Sahat na její nahé tělo by měl ten,

kdo má rád její nahou duši.


 

N-EMOCE


Zatímco on se západem Slunce usíná,

jí večer prakticky teprve začíná.

Zatímco on hledá vše o energiích,

ona stáhla si pět romantických komedií.


Zatímco on je materialista

a stále hlídá, co se chystá.

Ona chce občas cítit emoci

a tak se dívá alespoň na filmy do noci.


Nejen v oblacích však ona lítá,

ví, že se on ve svém zdraví zmítá.

Kdyby poslechl Hnízdila,

jeho záda by se zmírnila.


Když ona poslouchá vše o zdraví,

mrzí ji, že on s tím neladí.

Kdyby si hleděl svých emocí,

byl by totiž pak prost všech n-emocí.


Pevně věří, že na to brzy přijde,

práce není to, proč člověk žije.

Nikdy neskončí a stále trvá,

jen přítomný okamžik se právě TEĎ koná.


Hloupá chřipka a schvácené tělo,

už chudák neví, jak zastavit by ho mělo.

Jeho Duše ví, co by chtěla,

ale na ní jeho Ego stále nedá.


Bez prožívání pozitivních emocí,

se on jen tak nezbaví n-emocí.

Neměl by před tím oči zavírat

neboť ona ho chce vidět široce se usmívat.


 

JEDEN VEČER V KRKONOŠÍCH


Jeden večer v Krkonoších

si ona všimla jeho očí.

Byly teskné bez jiskry,

řekla si, prochází čímsi.


Čekala, až ji osloví

a zjistí, s čím on zápolí.

Nebyla daleko od pravdy,

on city je vyprahlý.


A tak ho v klidu objala,

aby poznal, co prohrává.

On musí začít něco konat

a o svůj vztah zabojovat.


Ona měla mu to zvědomit,

aby povstal a snažil se to prolomit.

On musí toto otevřít,

aby mohl zase šťastně žít.


 

VESMÍRNÉ POSELSTVÍ


Jednoho dne ji přišly jakési myšlenky,

nevěděla odkud, proč a jak.

Jen vzala tužku z malé kabelky

a vše na papír začala si psát.


Byly to zvláštní věty,

z některých šla i hrůza.

Však ona zavnímala ty pavědy,

a to, že vládne nám lůza.


Kolikrát se sama zastavila

a říkala si, kdo jí to poslal.

Ta báseň ji samotnou ohromila,

jako by to člověk odněkud jen opsal.


Jednoho dne si jí Vesmír vzal na mušku,

prostě se tak stalo.

A tak jí poslal do cesty Radušku,

což nebylo vůbec málo.


Vše co jí bylo dáno do vínku,

řekla jí a nedělala obstrukce.

Ona však hledala záminku,

i když ji odkryla slupku, po slupce.


Podvědomě všechno vnímá,

ale zdráhá si to přiznat.

Radši si říká "koho to zajímá?"

Jak v sobě má se vyznat.


Možná cítí volání své duše,

a potřebovala to rozuzlit.

Ráďa řekla "už vystřel ze své kuše,

a koukej ostatní probudit".


To Arcturus se Spicou upekli,

sedli si do jejího lunárního uzlu.

A jelikož to v den zrození platí navěky,

tak si snad už řekne "začít můžu".


Tak chtěla za to Radušce poděkovat,

neboť si to víc než zaslouží.

Umí lidi se svou duší propojovat,

skrze hvězdy nad velkou modrou louží.


V jemnosti předává, co Vesmír jí říká,

mnoha lidem co ji "náhodně" potkali.

Ona sama se z běžnosti vymyká,

neboť mnohé dary ji hvězdy vetkaly.


Možná byly kdysi dávno sestry,

je tam jistá linka.

Šeptají na 27. stupni Ascendenty,

že to nemusí být mýlka.


Její texty může dát číst, komu chce,

Arcturus stál při jejím nádechu na nohou.

Osloví totiž jen, když budou psány od srdce,

tak snad uškodit nemohou.


 

ZAMILOVANÝ SHAKESPEARE


Už dlouho se její srdce ozývá,

však ona bála se to řešit.

I když tam už dlouho cosi zahnívá,

vždy chtěla se na něj těšit.


Když z podvědomí jí přišlo znamení,

potlačila ho zpátky do ztracena.

To bude jistě jen bludné kamení

a tak žila dlouho z prostého placeba.


Z placeba se dá na oko chvilku žít,

díky odhodlání a důvěře.

Účinná látka tam ale nesmí být,

pak nemá on totiž výčitky kvůli nevěře.


Tou účinnou látkou je čistá láska,

pro kterou jedinou má smysl žít.

Však nesmí být na srdci slepecká páska,

kterou jeho ego řeklo, že tam musí mít.


Přes všechny jeho zvláštnosti

měla ho ráda a to upřímně.

Zaryl se jí do morku kosti

a to, to vypadalo tak nevinně.


Večer lehla si do hamaky při úplňku

a dívala se jen tak na hvězdy.

Popíjela sama víno v zármutku

tuše, že karma maluje jejich žití kresby.


Přemítala, proč lásku v sobě kdysi zatvrdil,

nechtěl ji vpustit pod plášť svého srdce.

Cosi mu hlásá, aby jel a přitom brzdil,

prožívat emoce jsou pro něj ztrátové lekce.


Do knihy, kterou mu dala, se nejspíš nepodíval,

bojí se podívat citům do očí.

Proč za ruku s nikým nechodíval,

a vzorce do kola se mu stále točí.


Žije v bludném kruhu

a stále si něco podsouvá,

Že takové žití patří k mužskému druhu

a ona hloupě svá slova k němu promlouvá.


Neříkat vše nepovažuje za lhaní,

vždyť vlastně nelže, jen vše neříká.

Sepsal vlastní parodii na vztahy

a sobě přiřkl titul Káji Maříka.


Zamilovaný Shakespeare ho však oslovil,

prý hudbou, koncepcí a vtipem.

Ne, to jen srdci chvíli dovolil,

cítit štěstí v srdci vrytém.


Každý ví, že k lásce nelze nutit,

musí být přirozená a z nitra hloubky.

Nesmí nikoho z nich dvou dusit,

natož si hrát na nějaké loutky.


I nenaplněná láska sebou něco nese,

krom jiné pověsti.

Skrze sepsané hry a verše

pomůže jiným projít jejich bolesti.


Umělci musí mít vždy inspiraci,

ať už je šťastná, či nikoliv.

Často se ke svým citům vrací,

ať dopadne to jakkoliv.


Jak může být umělcem někdo, kdo na to nemá glejt?

Třeba jako Romeo, který se nikoho neptal,

i když mu přišel často nějaký hejt,

hru svého života jednoduše sám sepsal.


Ona nechce vyumělkovaná gesta, chce lásku,

takovou, která pohne světem.

Stačí se rozhodnout a strhnout onu pásku,

pak svět kolem nich stal by se živým květem.


Kam energii dáváme, tam poroste.

Když však tato zákonitost někomu uniká,

pak nic krásného krom bodláků neroste

a to poupě v zárodku žízní zaniká.


Kdo nemiluje, nemůže být šťastný,

i když si to stále bezostyšně namlouvá.

Nezáleží, z jaké je kdo kasty,

Romeo a Julie ví, že láska nesmlouvá.




89 zobrazení

Comments

Rated 0 out of 5 stars.
No ratings yet

Add a rating
bottom of page